Profil sekce medievistiky

Germanistická medievistika zkoumá svět středověké literární fikce. Na základě textů proniká do myšlení středověkého člověka a jeho imaginace, zároveň však podává dochované písemné památky současnému čtenáři, aniž by se přitom zalekla nových interpretačních postupů. Současná medievistika opustila pevné mantinely ryze lingvisticko a literárně-historické disciplíny a přijala za svůj přístup kulturních studií. Zabývá se jazykem a texty na pozadí znalostí tehdejší politické a společenské situace, lidové zbožnosti a rituálů, soudobých reálií a kultury všedního dne, vzdělanosti, náboženství a filozofie. Oblibě se těší především vztah písma a obrazu, mediální vlastnosti literárního textu, způsoby a problémy jeho přednesu či vztah k adresátovi a konečně také jazykové zpracování.

Magisterské studium medievistiky profiluje odborníky na poli germanistiky, jejichž kompetence rozvíjí primárně v rámci středověkých pramenů a textů. Výuka se věnuje německy psané literatuře a jazyku středověku v celé šíři počínaje prvními památkami z 8. století až po tištěnou beletrii 15. a 16. století a jejich recepci. Cílem magisterského studia je na vědecké úrovni analyzovat německy psaný text, interpretovat jej, orientovat se v souvislostech zkoumané materie a mít dokonalý přehled o vývoji německého jazyka a literatury. Studentky a studenti budou schopni samostatné vědecké práce ve svém oboru a prezentovaní výsledků ústní a písemnou formou, získají základní poznatky o ediční a vydavatelské činnosti, překladatelství a organizování kulturního života. Díky bohatým fondům Vědecké knihovny v Olomouci a místních poboček Zemského či Státního archivu je rozvíjena práce s autentickým materiálem.

Osobním vkladem olomoucké medievistiky je mapování německy psané produkce a jejího publika na území Čech, Moravy a Slezska. Německá vzdělanost byla součástí českých dějin, v některých etapách se německy psaná literatura vyrovnala české nebo jí dokonce, jako např. ve 13. století, kdy vznikala dvorská literatura výlučně v němčině, dominovala. Řády usazené v Čechách, na Moravě či ve Slezsku opisovaly nebo si vyměňovaly texty s kongregacemi z ostatních částí říše, moravští humanisté se znali nejen se svými souputníky ze sousedního Slezska, ale pěstovali také vazby s vídeňskými humanisty. I přesto zůstával doposud fond uložený na území dnešní České republiky spíše mimo pozornost badatelského zájmu. Olomoucká sekce medievistiky si předsevzala obnovit všeobecné i odborné povědomí o německé literatuře středověku na našem území, známé památky vědecky zpracovat, ale také rozšířit jejich korpus o prameny, které jsou veřejnosti doposud skryté v depositářích českých, moravských a slezských knihoven, muzeí, archivů a církevních institucí. Navazuje tak na dlouholeté snažení katedry germanistiky, jejíž bádání se zaměřilo na německy psanou moravskou literaturu, a stejně tak chce obohatit evropskou germanistickou medievistiku o nové závěry vycházející z důkladné znalosti regionálních poměrů.